ŽELVY DO TOHO!!!!!!!!

nemoci

20. května 2008 v 9:11 | Peťa |  nemoci želv
Nemoci želv
Vnější infekce - poranění
Druhým nejčastějším onemocněním, jehož projevy může chovatel včas zpozorovat, jsou infekce kůže nebo krunýře. Infekce vyvolané různými druhy mikrobů i plísňová nebo kvasinková onemocnění se projevují podobně. Přenášejí je buď chovanci mezi sebou, nebo vznikají jako druhotný důsledek poranění. V případě mechanického poranění tkáně (např. pokousání) je vhodné ránu dezinfikovat (např. Ajatinem), želvu oddělit od ostatních chovanců a pokusit se zajistit zaschnutí rány. Tu lze následně ošetřit některou z hojivých případně antibiotických mastí. I vodní želvy držíme v tomto případě raději několik dní na suchu nebo v mělké vodě, dopřejeme jim vždy příležitost k dostatečnému napití. Vedle otevřených ran se na kožnatých částech těla můžeme setkat s abscesy - tedy opouzdřenými záněty, projevujícími se navenek jako boule či zduřeniny. Zde je nutné chirurgické otevření abscesu, jeho dezinfekce a případně následné podání antibiotik. Nepříjemným onemocněním ohrožujícím zejména končetiny želvy může být tzv. suchá sněť. Zasažená tkáň zčerná, končetina jakoby "vysychá", přičemž prakticky jediným možným zásahem, který může želvě zachránit život je včasná amputace v místě ještě nezasažené části těla.
U suchozemských i vodních želv se často vyskytují bakteriální i plísňové infekce krunýře, projevující se oddělováním rohovinových štítků krunýře, pod nimiž se vytvářejí mokvavá ložiska. Na tyto projevy tzv. hniloby krunýře se osvědčuje aplikace roztoku jodu vyráběného pod názvem Betadine, kterým potíráme postižená místa nebo ho vpravujeme pod zasažené štítky. Velmi nebezpečné jsou zejména plísně krunýřů kožnatých želv. Projevují se jako mokvavé puchýřky na krunýři, zpravidla rychle postupují a jejich léčení je problematické a obtížné. Používají se různé protiplísňové přípravky, někdy pomáhá i koupání zvířat ve vodě s rozpuštěnou kuchyňskou solí.


Vnitřní nemoci
Nejčastěji pozorovatelnými vnitřními nemocemi jsou postižení dýchacích cest. Projevují se vodnatými nebo hlenovitými výtoky z nozder a ztíženým hlučným dýcháním. Jednou z možných příčin je zápal plic, způsobený příliš chladným vzduchem, u vodních želv i tím, když je vzduch výrazně chladnější než voda. Vodní želvy trpící plicními záněty nejsou buď schopné ponoření, nebo plavou šikmo - při jednostranném poškození plic. Zápaly plic léčíme antibiotiky, želvy umisťujeme do samostatné nádrže, vyhřívané na teploty kolem 30 °C. Onemocnění dýchacích cest mohou mít celou řadu jiných příčin, ne vždy musí jít o mikrobiální záněty léčitelné antibiotiky. Často jde o projevy velmi obtížně léčitelných plísňových onemocnění. Bez řádné diagnostiky musíme léčit i všechny tyto potíže symptomaticky - tedy především zvýšením teploty prostředí, a je-li to možné, umožnit zvířatům pobyt na přímém slunci. Účinek slunečních paprsků si lze ověřit v jarním období, kdy u želv vykazujících výše uvedené příznaky po zimování se tyto ztrácejí po několika týdnech na jarním sluníčku. Potíže s onemocněním dýchacích cest mají často suchozemské želvy, pocházející z krajů s výraznými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí (např. z polopouští, subtropů), tedy i z míst velkého kolísání vlhkosti prostředí. Ukazuje se, že toto kolísání zřejmě omezuje rozvoj infekce. Při chovu želv rodu Testudo je tedy vhodnější jinak zdravá zvířata nepřenášet po umístění do venkovních výběhů zbytečně např. na noc do domácích podmínek (mají-li ve výběhu možnost přiměřeného úkrytu).
Komplikované jsou poruchy trávicího ústrojí projevující se především průjmy. Za mnohé z nich jsou odpovědné mikroorganismy, zejména z rodu Salmonella, jichž jsou želvy známými hostiteli. V řadě případů bývají salmonely přítomny v trávícím želv dlouhodobě i bez významnějších vnějších projevů. Jejich úplná likvidace není možná a zřejmě i z hlediska zvířat není žádoucí. Chovatel se však vhodným hygienickým režimem musí snažit o udržování salmonelové infekce v neakutním stavu. K rozvoji onemocnění dojde především při špatné hygieně chovu, kdy se želvy dlouhodobě a opakovaně vzájemně infikují při společném pobytu na malém prostoru nedostatečně čistého terária nebo při celkovém oslabení organismu. Akutní infekce je nutné řešit podáváním vhodných antibiotik (např. chloramfenikol).
Možnost přenosu salmonel z želv na člověka je často diskutována a v některých zemích vedla i k omezení jejich chovu v domácnostech. Nicméně prokazatelné a jednoznačné důkazy o tom prozatím chybějí. V případě výskytu akutních průjmových a horečnatých onemocnění v rodině chovatele želv bychom však vždy měli tuto možnost okamžitě brát v úvahu.
Druhou skupinou původců nemocí trávícího ústrojí jsou různí prvoci. I ti se většinou ve střevě vyskytují i za normálních okolností, pouze v některých případech (např. při jiné příčině celkového oslabení zvířete) dojde k jejich přemnožení a akutnímu průjmovému onemocnění. Nejčastějším lékem na tento typ parazitů bývá metronidazol. Tato látka vykazuje další dosud uspokojivě nevysvětlený účinek. Její podání výrazně zvyšuje chuť k jídlu u zvířat trpících blíže neurčeným nechutenstvím.
Všechny závažnější vnitřní infekce zejména spojené s nutností podání antibiotik nebo chemoterapeutik by měly být konzultovány s veterinárním lékařem.
Opakem průjmu jsou zácpy. Vyskytují se zejména u suchozemských želv jako následek nedostatku tekutin, v horším případě díky mechanickému ucpání střev pískem dlouhodobě obalujícím potravu při nevhodném způsobu jejího předkládání. Zácpu řešíme zvýšeným přísunem tekutin, koupáním želvy ve vlažné vodě, případně podáváním mírnějších projímadel, změkčujících obsah střev (např. roztok Lafinol). Želvy mohou trpět pochopitelně celou řadou dalších vnitřních nemocí, které ovšem chovatel bohužel jen obtížně rozezná. Jednou z nejčastějších, končících zpravidla smrtí zvířete, je degenerativní poškození jater, vyvolané především dlouhodobou nesprávnou výživou. Jiná častá příčina úmrtí samic je spojena s procesem kladení vajec. I když např. na rozdíl od hadů u želv existuje daleko volnější vztah mezi dokončením vývoje vajec a jejich nakladením (v některých případech např. samice zimují s vyvinutými vajíčky, která kladou na jaře záhy po probuzení), život ohrožujícím stavem může být porušení vejcovodů, jejich zauzlování nebo jiná forma poškození, vedoucí k vnitřnímu zánětu. Odhalit takový problém umí jen velmi zkušený a pečlivý chovatel, řešit ho musí zpravidla veterinář chirurgicky.

Parazitární onemocnění
S parazity se setkáváme nejčastěji u zvířat, která pocházejí z volné přírody. Často však i delší dobu chovaný jedinec dokáže v tomto směru nepříjemně "překvapit".
Nejlépe pozorovatelní bývají pochopitelně paraziti zevní. Nejobvyklejší jsou především různé druhy klíšťat parazitující jak na kůži, tak i ve švech krunýře. Postupujeme podobně jako při napadení člověka. Po jejich předchozím usmrcení (potřením olejem, lihem nebo dnes prodávanými speciálními insekticidními přípravky) se je pokusíme vytočit. Jinými častými parazity plazů jsou mnohem drobnější roztoči, kteří jsou mnohdy ve stovkách kusů přisátí na kůži. Odstraníme je postříkáním některým z vhodných insekticidů, nejdostupnější je zřejmě 5% Arpalit spray. Dbáme přitom, abychom přípravek želvám nestříkali do okolí úst nebo dýchacích cest.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti želvičky?

jo,sou nádherný... 66.2% (43)
hezký... 7.7% (5)
ujde..... 6.2% (4)
nemusim je.. 10.8% (7)
nesnáším! 9.2% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama